Jistě vám neunikla zpráva o mimořádné schůzi poslanecké sněmovny, kde se mělo projednat úplné zrušení elektronické evidence tržeb, zavedení korespondenční volby a snížení plateb za státního zaměstnance a další body.
Jistě chvályhodný úkol, může se leckomu zdát, ale mě osobně zarazila jiná skutečnost. Naše politické síly se po posledních volbách rapidně promíchali. Kdo vládl je najednou v opozici, a naopak. V celku pochopitelná skutečnost, kde občané naší země dali jasně najevo, jakým směrem a hlavně pod jakou taktovkou se má ubírat náš směr.
„Odvolávám co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil“, komická replika z oblíbené pohádky, kdy král měnil svá rozhodnutí, podle toho, co měl dostat a nedostal. Žijeme tedy v pohádce? Nebo výše projednávané body nebyli schváleny společně s bývalými silami opozice? Nejsem politolog a omlouvám se, je-li to jinak, ale právě díky společnému „vládnutí“ všech zvolených politických stran s tím zřejmě souhlasili a hlavně odsouhlasili.
Ale i na vážných věcech hledejme komično. Očekávají se obstrukce a dlouhé zdržování projednávaných bodů. Zdržování, aby návrhy nebylo možno odhlasovat. Zdržování, aby bývalí vládnoucí strana dala jasně najevo, že oni se za své rozhodnutí budou bojovat. A reakce současné vládnoucí strany mě dostala opravdu do stavu nepochopení. Aby nenastala možnost přehlasování z důvodu počtu poslanců, přinesli si „do práce“ spacáky a karimatky a určily denní a noční směny. Za mě tomu všemu chybí už jen táborák, společné opékání špekáčků, zazpívání trampských písní.
Vyjádření názoru je v naprostém pořádku. Vždyť každá řádně zvolena politická strana má svůj program a hlavně má důvěru těch, kteří ji volili. Ale záměrně a dopředu avizovat obstrukce a několikahodinové povídání o ničem? Nejsou snad v době energetické a ekonomické krize důležitější věci? A hlavně místo slov, místo prázdných a zdlouhavých slov by měli přijít činy a řešení opravdových problémů.
Politika je opravdu jen pro vyvolené a měl by to být výběr toho nejlepšího z nás, obyvatel. Měla by to být vizitka nás samotných, vždyť byly jsme to právě mi voliči, kdo dal důvěru a „slovo“ právě našim politikům. Dali jsme jim hlas, mají tedy teď náš hlas.