V poslední dekádě se značně rozšířil její vývoj. Výzkumy této inovativní, až průlomové technologie se provádí v mnoha odvětvích – informatice, strojírenství, chemickém průmyslu ale hlavně v medicíně.
V čem je tak speciální?
Hlavně v její velikosti. Právě ta umožňuje částicím vstoupit do živé buňky a dále dodávat léčiva tam, kde jsou potřeba.
První úspěch za použití této metody, se udál v roce 2010. Vědci vpíchli do krve lidem s metastatickým melanomem tzv. „nanokapsle“, které obsahovaly transferin zaměřující se na nádorové buňky a siRNA pro ribonukleotid reduktázu (klíčový enzym syntézy DNA). Pacienti také měli kriticky zvýšenou hladinu těchto enzymů. Vstříknuté kapsle se následně nahromadily v nádorech a dokázaly snížit ribonukleotid reduktázu. Rakovinu to sice zcela nevyléčilo, ale metoda byla účinnější než dosavadní léčba. Hlavně působila rychleji a bezbolestně.
Nanodiamanty – léčba rakoviny
Studie, které se zabývají diagnostickými aplikačními systémy objevily, že uhlíkové materiály se krásně snesou s živými buňkami. A to není jejich jediná kladná vlastnost. Vznikly tak „nanodiamanty“. Fungují jako nosiče léků (doxorubicin, cisplatina…).
Jeden z mnoha úspěšných testů byl proveden v roce 2011 na zvířatech. Nyní si někteří z vás můžou říci, že je to nehumánní, ale ujišťuji vás, zvířata přežila, a nakonec byla i zdravější. Účelem bylo dodávání doxorubicinu do nádorů odolných na medikaci, to může být například nádor jater. Jako výsledek se ukázalo, že právě díky použití nanodiamantů došlo ke zvýšení účinnosti léčby, a navíc částice znatelně zmírňují toxicitu léčiv. Klinické testy ovšem zatím neprobíhají.
Vývoj potrvá ještě roky. Možná tak za 10-15 let už uvidíme aplikování léčby na člověku, možná ne. Kdo ví. Jedno je ale jisté a to, že v této metodě leží budoucnost. A to nejenom v zdravotnictví, ale ve všech možných odvětvích.